Karel Kahoun

Karel Kahoun (1935–2012), politický vězeň a skaut, se narodil ve Volenicích u Horažďovic, kde se díky výchově v věřící rodině a skautingu formovala jeho osobnost směrem, který předznamenal jeho pozdější osudy.

Tajný skauting a uranové doly

Kvůli víře nesměl dostudovat gymnázium, po absolvování hospodářské školy zvolil pedagogickou fakultu, obor přírodověda. Zúročil tak zkušenosti z vedení tajného skautského oddílu. Učil však jen velmi krátce. Během základní vojenské služby byl kvůli ilegální skautské činnosti zatčen, čtyři měsíce vyslýchán a odsouzen.

Jako vězeň pracoval v trestaneckém táboře Rovnost při jáchymovských uranových dolech. Po propuštění pracovali s otcem, bývalým profesorem, jako cestáři.

Návrat k povolání

Po čase byl odvelen do Prahy, aby dokončil vojenskou službu. Časem, díky zkušenostem s ornitologií a lásce k přírodovědě, začal vypomáhat v zoologické zahradě, kam později nastoupil jako ošetřovatel cizokrajné zvěře. Podařilo se mu dostudovat výtvarný obor a speciální pedagogiku, což mu usnadnilo návrat do školství.

V ZOO se seznámil se svou budoucí ženou Blankou, později už se třemi dětmi obývali dům ve Všenorech. Do rodiny na návštěvu chodil i spolužák jeho syna, který měl pět dalších sourozenců. Když těmto dětem postupně zemřeli oba rodiče, skončili v různých dětských domovech. Tam za nimi Karel Kahoun a jeho žena Blanka dojížděli a postupně je všechny převzali do pěstounské péče.

Po sametu

Po změně režimu se aktivně zapojil do obnovy skautského hnutí, působil jako obecní kronikář a člen farní rady, stal se členem KDU-ČSL. Byl držitelem medaile 3. odboje Konfederace politických vězňů.

V roce 2006 vydal Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu jeho knihu Lámání lilií aneb vzpomínky jednoho skautíka, jež sloužila i jako doplněk k výuce. Karel Kahoun byl i básníkem a kreslířem, který svoje vzpomínky zaznamenával i formou komiksových anekdot.

Osobní dodatek syna Jana

Můj tatínek vše v životě dělal naplno a s vírou v dobro… Zůstává pro mě nejen rodičem, ale také kamarádem a člověkem, který mi dal mnoho rad do života. A to již v dětství při našich dlouhých debatách o vesmíru, přírodě a vztazích v ní. Jeho moudrost, otevřenost a laskavost, které rozdával všem lidem kolem sebe, jsou stále živé a potvrzují to i ohlasy a vzpomínky mnoha lidí, kterým ovlivnil život nebo se kterými se potkával.

Maminka mu vždy stála s láskou po boku, vytvářela zázemí nám všem a tatínkovi při jeho mnoha aktivitách. Ležely na ní ty mnohé, velké a na první pohled neviditelné starosti o rodinu, děti a domácnost. To vše bylo ještě umocněno přijetím šesti dětí do pěstounské péče.

Báseň Karla Kahouna

Ne, nezradím!
I kdyby všichni ďasi světa
V úžasu se spikli proti…

Zachrastil zámek, zazvonil klíč
u dveří cely! Všechno je pryč!
Za zády ruce, sklopen zrak,
dozorcův hlas a denně pak
výslechů řada, slzy, vzdor,
člověkem kdys byl tento tvor.
Bez kliky dveře, v okně mříž,
v kukátku oko na obtíž.

Měsíc za měsícem, kolik as?
V brzku již advent přijde zas.
„Hospodin přijde…!” v duši zní,
bude zas doba vánoční.
Co asi doma dělají?
Andělé se mu přeptají!
Pak přijdou ve snu, jaká zář…!
Ach to jen žárovka svítí v tvář
po celou noc. A bez hnutí
dozorce spát ho přinutí!

Přijde však Kristus, on to ví,
králové tři – zas nepoví
Herodům novým, kde se skryl,
kde se zas v slávě objevil.
Betlém bude chudá cela,
jeslemi srdce, čisté zcela.
V samoty tichu zas a zas
maminčin vnímá z dálky hlas.
V hrozivém hřmění zloby vír –
zde v duši Bůh – a klid a mír!